Marek Schön: S téměř čtyřicetiprocentní ztrátou sluchu už nemohu dělat všude, kde bych chtěl

"Dobrý den, na váš spolek jsem narazil náhodou v Radničních listech a dnes ho našel na netu. Jsem jeden ztěch, co mají také problém, jsem nedoslýchavý– cca 40 procent na obě uši a vzhledem kmé profesi strojního zámečníka a věku téměř 50 let je problém najít pracovní uplatnění, jelikož mohu dělat pouze do hluku kategorie 2, takže zůstávám tam, kde jsem. Je fajn, že takové spolky jako jste vy existují, jelikož po přečtení příběhůčlověk ví, že není vtomhle sám a lecčemu se může přiučit, což je skvělé!"

Takový e-mail přišel od Marka Schöna, strojního zámečníka, který reagoval na deset besed, které náš spolek Jsem jedno ucho realizoval na podzim 2023 v havířovských školách.

Když nazrál ten správný čas, poprosila jsem Marka o rozhovor. A on souhlasil.

Alespoň to bude autentické…

Scházíme se v Ostravě-Vítkovicích v kavárně. Je brzo odpoledne, sedí tu zatím jen pár lidí. A hudební podkres je opravdu velmi nevtíravý, tichý… To se však během pár desítek minut změní…

"Co říkáš na výběr kavárny? Myslíš, že si budeme dobře rozumět?"

"Jo, dobré. Alespoň to bude autentické. Člověk musí komunikovat v práci, v restauraci, v MHD… Nikde není úplné ticho," říká věcně padesátiletý Marek.

"Když jsi mi tehdy v lednu psal, tak ti bylo ještě 49, že?"

"Ano, narozeniny jsem oslavil až teď v březnu."

"A kdy konkrétně?"

"Na MDŽ," usmívá se Marek.

První ztráta sluchu? Rovnou 20 procent

Jako dítě nikdy neměl problémy se sluchem. Netrápily ho ani žádné záněty. A dokonce i když šel do Zdravotního ústavu v Ostravě vedle hornické polikliniky na preventivní vyšetření sluchu kvůli své práci, nepřipouštěl si, že by to mohlo dopadnout jinak, než že má sluch v pořádku.

"Jenže ouha – naměřili mi tam ztrátu sluchu 20 procent. Lékařka mi tehdy řekla, že to mám na hraně, že musím začít používat chrániče sluchu. Kolem roku 2020 mě to už v tehdejší práci štvalo, takže jsem přešel do chemičky, kde takový hluk nebyl. A můj sluch se tam neřešil ani na vstupní prohlídce, ani na preventivce."

Do roku 2022 pak pracoval v ČSAD jako opravář v hlukové kategorii 1. "Nedával jsem to ale se zády, takže jsem si nakonec našel firmu v Ostravě, která vyrábí autokola. Měl jsem zajít ke smluvnímu doktorovi ve Vratimově na audio. A tam jsem dostal – lidově řečeno – přes ústa."

"Co se stalo?"

"Řekli mi tam, že mám ztrátu sluchu 38 procent! A protože ta moje práce byla v hlukové kategorii 3, doktor mi řekl, že mě do práce nepustí. Byl jsem pak na pracovním lékařství v Porubě, kde sloužila primářka z mého rodného Havířova. Tam už řekli, že opravdu mohu dělat jen do kategorie hluku 2."

Jako ve scénce s Kaiserem a Lábusem

Marek přiznává, že když mu před dvěma roky doktoři řekli, že má ztrátu sluchu 38 procent, byl z toho špatný.

"Ještě nemám nárok na sluchadla, ale výhledově samozřejmě budu muset řešit kompenzaci sluchové vady sluchadly. Práce mě baví, najednou však člověk neslyší určité frekvence a sluch je tím hlavním kritériem, jestli ho v práci vezmou nebo nevezmou… Hodně mě to v těch 48 letech vzalo," popisuje Marek.

S kolegy v práci, kde opravuje nákladní automobily, se dorozumí dobře. Když něco neslyší, doptá se. "S tím už nemám problém. Ví se to o mně, takže na mě kolegové mluví srozumitelně. Ale jeden kolega dost huhňal. A to jsem si pak připadal jak v té scénce Nádražáci s Kaiserem a Lábusem," směje se Marek.

"A jak ty sám sebe slyšíš?" zajímá mě.

"To je dobrá otázka… Mám pocit, že se mi změnil hlas. Navíc mám i tinnitus. V uších ale píská nejen mně, ale i mamce a její sestře. Subjektivně mám pocit, že s vyšší ztrátou sluchu se mi zhoršil i tinnitus. Ještě, než jsem měl naměřenou tu větší ztrátu sluchu, říkal jsem sestřičce na ORL, že slyším sám sebe, ale ne ticho… S přibývající ztrátou sluchu vím, že jsem hlučnější. Říká mi to i mamka. Sedíme třeba v kuchyni, v paneláku se to všechno odráží od stěn… Postupem času vnímám, že jsem přestal slyšet za jízdy blinkry v autě, doma neslyším tikot nástěnných hodin…"

Když jel nedávno s kolegou ve služebním autě a řídil, jeho kolega se mu omylem opřel kolenem do směrovky, Marek to uslyšel, až když bylo auto v klidovém stavu na křižovatce.

Ještě slyším, ale…

To, že špatně slyší, se projevuje ale v práci daleko častěji. "Byl za mnou kolega řidič, že má někde únik vzduchu. Jenže jak nemám sluchadlo, nic jsem neslyšel. Musím si tedy pomáhat, jak to jde. Třeba pohmatem, mýdlovou vodou a podobně. Nakonec jsem zjistil, že byl únik vzduchu na brzdách."

Když Marek mluví o svém sluchovém handicapu, uvědomuje si, že je rád, že ještě slyší, že může komunikovat s okolím… "Nikdo ale neví, jaká bude progrese. Na sluchadla ještě nemám nárok, některé frekvence slyším dobře, ale některé už vůbec."

Hospodě se vyhýbám

Co dříve pro něj bylo běžné, teď už není. Marek třeba výrazně omezil chození s kamarády na pivo. "Čím mám větší ztrátu sluchu, tím více si uvědomuji, jaký je tam hluk. Mluvenou řeč už skoro nevnímám. Byli jsme takhle s kluky před Silvestrem. A ta situace… Kluci se smějí, já jen sedím, koukám, snažím se pochytit, o čem se asi baví… Ale marné. Skoro nic jsem jim nerozuměl."

Když mluví o hluku, najednou vnímám, že rádio hraje v kavárně daleko hlasitěji, než když jsme přišli. Rozhlédnu se kolem nás. Je tu i výrazně více lidí, všechny stolky jsou obsazeny. Více lidí, a tak zjevně pustili hudbu daleko hlasitěji…

"Také vnímáš, jak tu zvýšili hlasitost? Už to není klidné povídání jako na začátku," říkám Markovi.

"Ano, už je tu fakt velký hluk. Tady bych tedy nechtěl strávit celý den," odpovídá mi upřímně.

Když pak platím u kasy, schválně se slečny – tipuji kolem dvaceti let – ptám, jestli jí ten hluk nevadí.

"A víte, že vadí? Uvědomuji si, jak je to tady hlučné. Večer po šichtě bývám hodně unavená…"

Ztráta času pro obě strany

Jsou lidé, kteří se za svůj sluchový handicap stydí. A do životopisu by nikdy dopředu nenapsali, že špatně slyší. To však není Markův případ.

"Já to tam mám naopak tučně zvýrazněné," směje se. "Ať neztrácíme čas ani jedna strana – ani já, ani můj případný zaměstnavatel. Přesto se mi několikrát stalo, že jsem měl rovnou uvedenou hlukovou kategorii, ve které mohu pracovat. A oni mě přesto pozvali na pohovor. Když jsem se zeptal, v jaké kategorii daná práce je, řekli mi, že ve trojce. A já mám přitom v životopise, že mohu pracovat jen do dvojky… A ještě horší případ se mi stal, že personalistka ani nevěděla. A musela se teprve zeptat nadřízených na hlukovou kategorii… Tak to si člověk fakt připadá jako trouba. Dopředu to tučně dá do životopisu, který si ve firmě pak snad ani nepřečtou… Proč tedy firmy chtějí strukturovaný životopis, když si ani nedají tu práci si ho nastudovat?" ptá se řečnickou otázkou Marek.

Jaká mě čeká budoucnost?

Kromě zhoršujícího se sluchu musí Marek řešit i astigmatismus. "Normální rohovka má symetrické zakřivení, já to nemám stejné. Kvůli tomu nemohu být třeba svářeč. A nepustí mě ani za velký volant – na autobus nebo náklaďák. Jsem zámečník s maturitou, ale se zhoršujícím se zdravím se mi budou možnosti, co dělat, pořád zužovat," uvědomuje si Marek.

Někteří lidé v jeho okolí mu nedoporučují, aby o sluchovém handicapu mluvil tak napřímo. "Ale já jim říkám, že musím. Když na mě sestřička huhňá v čekárně a já ji neslyším… Když potřebuji v práci informaci, neslyším ji, musím za kolegou dojít. Jsou mezi námi třeba dvě soupravy, tahač, kolega 10 metrů ode mě… Marné… Radši za ním přijdu, ale potřebuji mít přesné informace. Musím se přizpůsobit já jemu."

Na jedné straně si uvědomuje, že se sluch bude i nadále zhoršovat, na druhou stranu nechce zahodit 30 let praxe. "Celý život dělám kolem strojů, opravy, údržby. A teď si mám sednout někam za pokladnu nebo do vrátnice? Nejhorší je, že už ani za tu pokladnu kolikrát nechtějí člověka v mém věku, chtějí tam mladé."

Napočtvrté už to vzdávám

U některých potenciálních zaměstnavatelů se setkal i s tím, že firmy měly i přísnější zařazení hlukové kategorie, než byl Marek – z povahy výkonu dané práce – zvyklý.

"Ale já to chápu. Někdy to mají pro sichr. Radši to dají do trojky, když mají provozy v různých kategoriích, a tudíž mohou zaměstnance mezi nimi převádět. Může se také stát, že si jim pak budou zaměstnanci za dva tři roky stěžovat, že mají problémy se sluchem… A budou usilovat o chorobu z povolání. Firmy se tedy sichrují, ale já mám kvůli tomu menší uplatnění," popisuje Marek.

Současná práce je podle něj náročná. Nově má dvanáctihodinové šichty, které jsou hodně o fyzické práci. "Ale copak si jako člověk s poškozeným sluchem můžu vybírat?"

"A jak se ti v práci soustředí?"

"Někdy je to náročné. Podle toho, kdo na mě mluví. Paradoxně pro mě někdy není velký hluk takovou překážkou, přesto dobře rozumím. Jako teď tady. Mluvíš hezky, zřetelně. Slyším tě i přes tu hlasitou hudbu. Ale když někdy kolega zahuhňá – byť v daleko klidnějším prostředí, musím se doptávat."

"A kolikrát se doptáš?"

"Někdy stačí jednou. Ale přiznávám, že když nemám od lidí odpověď napotřetí, napočtvrté, tak už to vzdávám."

15 let do důchodu

Zkušenosti má i s tím, že jeden jeho lékař – když se dozvěděl, že má Marek problémy se sluchem, začal na něj – v dobré víře – mluvit hlasitěji než obvykle. "Do té doby na mě vždycky mluvil potichu. Tak jsem mu vysvětlil, že není třeba tak moc zvyšovat hlas, ale je důležité mluvit hlavně výrazně."

Marka současná práce baví, ale vyčerpává zároveň. A do důchodu daleko. Ještě 15 let. "Člověk je zvyklý na nějaký životní standard, ale když se mi sluch ještě více zhorší a budu moci pracovat třeba už jen v kategorii jedna, tak nevím, co budu dělat… Pokud to však přijde, budu se s tím muset smířit a jít třeba na recepci."

Když jeho kolega jednou přišel z preventivní prohlídky téměř s brekem, nechápal. "Byl úplně hotový z toho, že mu zjistili ztrátu sluchu 3 procenta."

Přestože má Marek problémy s očima, ušima i se zády, na invalidní důchod ještě nedosáhne. A zbývá mu už jen doufat, že se jeho zdravotní stav nebude rapidně zhoršovat.

"Ale v životě se lidem stávají i horší věci. A tak se to snažím brát... Kolikrát se lidé smějí. Nevím, jestli se mám také smát, nebo nemám, když nevím čemu… Kdyby mi teď někdo tady v tom hluku nesrozumitelně řekl, že jsem pitomec, a začal se smát, tak mu to možná ještě s úsměvem odkývu," končí náš hovor se smíchem Marek.

Text: VERONIKA ŠIRC

Foto: osobní archiv MARKA SCHÖNA A VERONIKA ŠIRC (úvodní foto)

CELÝ PŘÍBĚH VE ZNAKOVÉM JAZYCE ZDE.